Service learning v ČR

Service learning kombinuje smysluplnou službu komunitě se vzděláváním.

Service learning může být považován za součást formálního i neformálního vzdělávání, případně může obě tyto oblasti kombinovat. Oba směry lze také rozlišovat. Projekty service learningu mohou být produktem škol, tj. v rámci formálního vzdělávání prostřednictvím vzdělávacích politik, ale mohou být nabízeny také prostřednictvím nevládních organizací jako strategie práce s mládeží - tj. prostřednictvím politik pro mládež. Service learning lze také chápat jako způsob výchovy k dobrovolnictví a aktivnímu občanství. Existuje mnoho mladých lidí, kteří by mohli být cenným zdrojem aktivního občanství, ale buď se nenaučili být aktivní a proaktivní, nebo se ztratili v informačním boomu, kterému v současnosti čelí. Nejdůležitější zjištění z mezinárodních výzkumů naznačují, že učení se službou má na mladé lidi pozitivní vliv v řadě oblastí. Patří mezi ně rozvoj tzv. klíčových kompetencí (např. komunikačních dovedností, vůdcovství, spolupráce, kulturního porozumění, odpovědnosti, učení, řešení problémů, kritického myšlení atd.) a občanské angažovanosti a také posilování víry mladých lidí v možnost uskutečnit změnu ve společnosti.

Potenciál vzdělávání ve službách je v zemích střední a východní Evropy stále nedostatečně využíván kvůli nedostatku struktur, kompetencí a zkušeností s tvorbou strategií. Service learning vznikl v USA a jeho implementace v evropském kontextu má několik specifik souvisejících se sociálními a kulturními rozdíly a potřebou angažovanosti a zapojení do občanského a komunitního života.