Mohla by ses nám představit?

Jmenuji se Kateřina Kallasová, je mi 19 let, chodím do třídy oktávy a bydlím ve Skutči. Zajímá mě práce s lidmi, hraji na klavír, zpívám v kvartetu, chodím na skauta, nebo také tancovat. Ale hlavně dobrovolničím v Hamzově odborné léčebně v Luži.

Na jakou vysokou školu chceš jít?

Vždycky jsem chtěla vykonávat nějakou pomáhající profesi a minulý rok jsem se rozhodla pro práci psychologa, takže se hlásím na psychologii do Brna a Olomouce.

Jak ses dostala k dobrovolničení?

Přes moji maminku. Pracuje právě v Hamzově léčebně na Košumberku, takže s dobrovolnickou službou mne seznámila právě ona. Navrhla mi, jestli bych do dobrovolničení šla, protože ví, že práce s lidmi mi jde a že mě baví a tak jsem do toho šla. Dnes už je to rok a půl, co léčebnu navštěvuji.

Mohla bys nám shrnout, co obnáší dobrovolničení a co vyžaduje tato činnost?

Ta samotná práce je různorodá. Dobrovolník si může říct, co všechno chce s lidmi dělat, s jakou skupinou lidí chcete pracovat, a dané zařízení ho určitě vyslechne a podpoří. Záleží na tom, co můžete nabídnout. Někdo vlastní například psa, který je určený ke kanysterapii, někdo studuje nějakou jinou formu terapie, kterou může na pacienty aplikovat. Nejjednodušším prostředkem je ale komunikace a tu může nabídnout opravdu každý. Lidé jsou ve zotavovacích zařízeních většinou sami. Obvyklá doba ubytování přávě na Košumberku jsou tři měsíce a pacienti nemají kolikrát nikoho z rodiny nebo přátel, kdo by za nimi jezdil. Dobrovolník tam je tedy hlavně od toho, aby si s pacienty povídal, navázal s ním nějakou komunikaci.

Myslíš si, že je to vhodné pro všechny věkové kategorie?

Určitě je potřeba určitá věková "zralost". Co se týče věkové hranice dobrovolničení, liší se to. Například na Košumberku je tato služba umožněna všem starším sedmnácti let.

Jsou pro to nějaká kritéria?

Určitě. Není to ale nic složitého. Nevím, jak to funguje v jiných zařízeních, ale například právě na Košumberku budoucí dobrovolník vykoná vstupní pohovor se zdravotně sociální pracovnicí, která má dobrovolnictví na starost. Tato sociálně zdravotní pracovnice se stane hlavní kontaktní osobou dobrovolníka. Je jakýmsi prostředníkem mezi dobrovolníkem a pacientem. Před takovýmto rozhovorem je určitě potřeba si uvědomit, co dobrovolníka k práci motivuje, nebo třeba jakou má zkušenost s prací s lidmi. (Nepředstavujte si ale něco, na co se musíte pečlivě připravovat; stačí jen mít srovnané myšlenky...:-)) Po takovémto rozhovoru je dobrovolník odkázán na koordinátorku dobrovolníků regionu Hlinsko, se kterou po domluvě podepíše smlouvu, která ho opravňuje právě k činnosti dobrovolníka.

Popsala bys nám, co přesně děláš ty?

Já jsem začínala na pavilonu C, kam jsem chodila za staršími lidmi. Pořádala jsem například různé skupinky, na kterých jsme se pravidelně scházeli. Bylo nás tam většinou okolo pěti až osmi. Nosila jsem s sebou různé omalovánky, které jsme vymalovávali a povídali si u toho. Bylo to super v tom, že se mezi sebou lidé na stejném pavilonu seznámili a navázali tak nové kontakty. A s tím zároveň pacienti pomocí malování rozvíjeli kognitivní funkce a jemnou motoriku, což je potřebné pro pacienty právě na pavilonu C, kde jsou často umístěny po mozkové mrtvici, která zaviní částečnou nehybnost jedné půlky těla.

Dále jsem například skoro celé letní prázdniny jezdila na pavilon I za slečnou, která byla stejně stará se mnou. Má dětskou mozkovou obrnu, je tedy na vozíčku. Ani to ale nemusí být pro dobrovolníka žádná bariéra. Skvěle jsme si rozuměly. Většinou jsme spolu jezdily po parku a povídaly si. I potom, co ukončila léčbu na Košumberku jsme dále udržovaly kontakt. Máme toho hodně společného, například to, že ji nejde matika stejně jako mě... :-) Takže určitě jde si udělat nové přátele a navázat s nimi kontakt na delší dobu.

Jak často chodíš do Hamzovy léčebny?

Ze začátku jsem chodila jednou týdně, protože mi to čas ještě dovolil. O prázdninách i dvakrát za týden, to jsem měla opravdu mnoho volného času. Ale nemusí to být tak často. Je to o domluvě. Můžete přijít klidně jednou za čtrnáct dní. A když přijdete třeba jednou za tři týdny, také se nic neděje. Důležitá je předchozí domluva.

Nevadí některým lidem dobrovolníci?

S pacienty návštěvu dobrovolníka domlouvá právě zdravotně sociální pracovnice. Dobrovolník se tedy musí dopředu nahlásit. Na pavilonu sestřičky vždy vědí, kdy dobrovolník přijde a za kým přijde. Pacient s tím samozřejmě také počítá a tím pádem je nějakým způsobem připraven jak fyzicky tak psychicky. Ví dopředu, co by chtěl dělat, takže se vždy nějak domluvíme. Nikdy se mi nestalo, že bych jako dobrovolnice někomu vadila nebo třeba překážela.

Myslíš, že se ti tato práce hodí do budoucna?

Určitě. Hodí se mi jak ke studiu, tak k budoucí profesi nebo do života. Když člověk uvažuje o vysoké škole zaměřené humanitně, tak je super mít zkušenost s dobrovolnictvím. Hodiny, které strávíte dobrovolničením se zaznamenávají. Vy si pak můžete nechat vytisknout osvědčení o zúčastnění se dobrovolnické činnosti a to pak předložit na vysoké škole, kde to určitě značí výhodu, protože už máte nějakou zkušenost právě s prací s lidmi. Například v Olomouci u ústních zkoušek na oboru psychologie chtějí po studentech, aby předložili právě osvědčení o jakékoliv práci s lidmi, takže se mi dobrovolničení určitě hodí.

Slyšeli jsme, že ses zúčastnila nějaké „soutěže", mohla bys nám o tom něco říct?

Nenazývala bych to tak úplně soutěží. Šlo o slavnostní předávání ceny Křesadlo. Tato akce je pořádána Centrem pro dobrovolnictví po celé republice. Funguje to tak, že z každého dobrovolnického zařízení lze nominovat dobrovolníky, které by se měli ucházet o cenu Křesadlo. Já jsem byla tedy nominovaná za Košumberk. Podle sepsaných nominací určuje tříčlenná porota, komu bude cena předána. Na samotné akci nás bylo asi dvanáct dobrovolníků z různých organizací spadajících pod Dobrovolnické centrum regionu Hlinsko. Bylo to moc příjemné odpoledne. Jde o jakousi poctu lidem, kteří objetují svůj čas činnosti, která je čistě dobrovolná a nezištná.

Chtěla bys ještě na závěr něco sdělit našim čtenářům?

Určitě všem doporučuji, ať dobrovolnictví vyzkouší. Přinese to spoustu krásného do vašeho života a získáte úplně jiný rozhled. Usmívejte se a mějte se rádi! :-) :-) :-)

Děkujeme za rozhovor.

Šimon Stodola a Andrea Zoulíková