V polovině září vydalo Dobrovolnické centrum Univerzity Palackého výzvu na pomoc v oblastech, které postihly povodně. Během deseti dnů se zapojila více než tisícovka zaměstnanců a studentů, mezi nimi i budoucí fyzioterapeutka Barbora Uhmanová z fakulty zdravotnických věd. V Jeseníku zažila zdevastované domy, smutek, ale také velkou vděčnost a sounáležitost. Dalším studentům vzkazuje: Zapotřebí jsou tu hlavně mladí lidé, kteří jsou plní sil.

Nadšený sportovec a podnikatel v IT Lubomír Hulín podporuje nadační fond Spolu s odvahou pravidelně už několik let. Společně s partou kamarádů organizuje běžecké závody, díky kterým přispívá na zážitkové terapie pro vážně nemocné děti. Jak říká, dává to jeho vášni pro sport hlubší smysl. Přečtěte si níže rozhovor s Lubomírem.

Pohádková čtecí babička Alena Parolková měla ještě před odchodem do penze jasný plán: chtěla se věnovat dobrovolnické činnosti a hledala tipy na Praze 7. Vloni v květnu se vydala poprvé za dětmi z Mateřské školky na Ortenově náměstí „Nejvíc se mi osvědčilo, že přečtu kousek pohádky, pak děti obejdu a každému ukážu obrázky v knížce.

Po celé Praze je přes sto třicet seniorů-dobrovolníků, kteří předčítají dětem pohádky. Pohádkových dědečků je zatím 15, ale další se snad brzy přidají! Jedním z nich je Jaroslav Svoboda, který dochází do lesní školky v Umělecké ulici nedaleko Stromovky, která sídlí ve dvou pestrobarevných maringotkách. „Když jsme s Jaroslavem domlouvali spolupráci, tak mě zaujalo, že se mnoho let věnuje cvičení jógy.

Jak jsem se stal Trash hero a co to pro mě znamená? Ještě před pár lety bych si vůbec netipoval, že se někdy budu podobné činnosti věnovat. Vždycky jsem byl spíše zaměřený na výkon a plnění úkolů. Což se určitě hodí v mojí profesi, kde plánuji a řídím stavby.

"Když jsem se vydal na cestu do Hatvanu, i přes své zkušenosti s vedením táborů jsem si nebyl jistý, co mě čeká. Jak se ale ukázalo, to, co jsem tam zažil, mě nejen překvapilo, ale i hluboce změnilo," říká Matěj, dobrovolník na táboře pro vážně nemocné děti a jejich rodiny.

Další z krásných lidských příběhů nekonečného laskavého „člověčenství“. Šimon ve videu vypovídá jen o jedné části své dobrovolnické cesty. Kdybyste ji šli s ním, viděli i jeho pomoc osamělým seniorům v domácnostech nejen v době Covidu, několik měsíců zajišťoval službu v relaxačním klubu Oáza pro lékaře a sestřičky pracující na Covidových odděleních ve Fakultní nemocnici Plzeň. Vždycky když je potřeba získat někoho pro podporu a pomoc druhým, Šimon je prvním, kdo ji nabízí.  Je to člověk, kterého chcete mít vedle sebe, když se děje něco zlého.

Anička Srbová je plzeňskou ikonou DOBRA a pomoci a je vzorem nám všem, kteří se jako koordinátoři dobrovolnictví snažíme o dobrou práci při vedení dobrovolníků, pomoci potřebným a prezentaci dobrovolnictví.  Anička je nejen pracovitou, ale také obdivuhodnou osobností. Stála u zrodu Městské charity Plzeň a od té doby se věnuje naplňování svého celoživotního poslání – pomáhat druhým.

Není nic lepšího a smysluplnějšího, než když dobrovolnická aktivita přináší užitek všem zúčastněným.  Ne jinak tomu je v případě dobrovolníka Romana z organizace ADRA,  malého Ondry a jeho prarodičů.

Honza a Bronislav, dva muži s velkým M, dva rozdílné životní příběhy. A co mají tito muži společného? Oba dva jsou velcí bojovníci a spojila je právě ADRA. Když byla panu Honzovi amputována noha, Bronislav s dobrovolnictvím teprve začínal. Byla pro něj velká výzva začít docházet právě za panem Honzou, který se postupně vyrovnával se svým zdravotním postižením.