Jak jsem se stal Trash hero a co to pro mě znamená? Ještě před pár lety bych si vůbec netipoval, že se někdy budu podobné činnosti věnovat. Vždycky jsem byl spíše zaměřený na výkon a plnění úkolů. Což se určitě hodí v mojí profesi, kde plánuji a řídím stavby.

"Když jsem se vydal na cestu do Hatvanu, i přes své zkušenosti s vedením táborů jsem si nebyl jistý, co mě čeká. Jak se ale ukázalo, to, co jsem tam zažil, mě nejen překvapilo, ale i hluboce změnilo," říká Matěj, dobrovolník na táboře pro vážně nemocné děti a jejich rodiny.

Další z krásných lidských příběhů nekonečného laskavého „člověčenství“. Šimon ve videu vypovídá jen o jedné části své dobrovolnické cesty. Kdybyste ji šli s ním, viděli i jeho pomoc osamělým seniorům v domácnostech nejen v době Covidu, několik měsíců zajišťoval službu v relaxačním klubu Oáza pro lékaře a sestřičky pracující na Covidových odděleních ve Fakultní nemocnici Plzeň. Vždycky když je potřeba získat někoho pro podporu a pomoc druhým, Šimon je prvním, kdo ji nabízí.  Je to člověk, kterého chcete mít vedle sebe, když se děje něco zlého.

Anička Srbová je plzeňskou ikonou DOBRA a pomoci a je vzorem nám všem, kteří se jako koordinátoři dobrovolnictví snažíme o dobrou práci při vedení dobrovolníků, pomoci potřebným a  prezentaci dobrovolnictví.  Anička je nejen pracovitou, ale také obdivuhodnou osobností. Stála u zrodu Městské charity Plzeň a od té doby se věnuje naplňování svého celoživotního poslání – pomáhat druhým.

Není nic lepšího a smysluplnějšího, než když dobrovolnická aktivita přináší užitek všem zúčastněným.  Ne jinak tomu je v případě dobrovolníka Romana z organizace ADRA,  malého Ondry a jeho prarodičů.

Honza a Bronislav, dva muži s velkým M, dva rozdílné životní příběhy. A co mají tito muži společného? Oba dva jsou velcí bojovníci a spojila je právě ADRA. Když byla panu Honzovi amputována noha, Bronislav s dobrovolnictvím teprve začínal. Byla pro něj velká výzva začít docházet právě za panem Honzou, který se postupně vyrovnával se svým zdravotním postižením.

Češka Jana Hejlová se ve 30 letech rozhodla pro radikální řez. Opustila komfort prakticky všeho, co znala, a společně s manželem vyrazila coby dobrovolnice do světa. Roční putování je zavedlo do Austrálie a Vietnamu, a i přes počáteční obavy, které plynuly nejen z jazykové bariéry, ale i z celkové změny životního stylu, si zkušenost ze zahraničí nadmíru pochvalují. Hejlová po návratu napsala o dobrovolnictví knihu, kterou chce čtenáře napříč generacemi motivovat, že na plnění snů není nikdy pozdě.

Slečna Anička je dobrovolnicí ADRA v Ostravě již od roku 2018. Během covidové pandemie a zákazu návštěv začala psát dopisy seniorům. Příběh pevného přátelství mezi ženami, které od sebe dělí celé dvě generace, začal právě v této nelehké době.

Publikujeme krásný a dojemný příběh od dobrovolníka Ondřeje Janety (a také koordinátora dobrovolníků v liberecké ADŘE), který svému umírajícímu klientovi, panu Vaškovi, domluvil u Sanitky přání výlet do Českého ráje. Pan Vašek má na skautskou chatu u jezera silné vzpomínky a toužil se na toto místo ještě jednou podívat.

Helena Žáková, dobrovolnice FOKUSu Vysočina, dochází do školního klubu Dětské psychiatrie při Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Jako úkol si stanovila najít v dětech s duševní nepohodou to, v čem jsou dobré a pomoc jim utvořit si vlastní pohled na svět. „Navíc ten pocit, když někam jdete a někdo na vás čeká, je k nezaplacení,“ řekla Helena Žáková.