Z naší zkušenosti víme, že dobrovolníci bývají často skromní lidé, kteří nepotřebují dávat okázale najevo, že pomáhají druhým. O to víc si vážíme toho, že jsme mohli udělat rozhovor s naším dlouhodobým dobrovolníkem panem Janem Pokorným. Pan Pokorný se věnuje dobrovolnictví s naší organizací už neuvěřitelných deset let, a právě tento měsíc slaví své „dobrovolnické jubileum“. Rádi vám přinášíme jeho zkušenosti a vzpomínky.

Osmnáctiletý Marek Musil po bronzové úrovni aktuálně pokračuje na stříbrné. Už podruhé si pro dobrovolnictví vybral stejné místo – domov pro seniory v Letovicích. Co mu toto dobrovolnictví dalo a jak se starým lidem snaží zpříjemnit dny? O tom mluví v rozhovoru. 

Dobrovolnictví mi přináší dobrý pocit, že můžu zpříjemnit seniorům čas, který nemohou trávit se svými blízkými. V 8. třídě základní školy jsem navštívila se svojí třídou v rámci občanské výchovy Denní stacionář Zahrada Diakonie Vsetín. Zde jsem poprvé slyšela o možnosti stát se dobrovolníkem. Po prohlídce a odpoledni stráveném se seniory stacionáře jsem byla nadšená. Zaujala mě radost v očích klientů, kterou při povídání s námi nebo nějaké společné hře měli. Od té chvíle jsem věděla, že se chci stát dobrovolnicí.  

Matěj Matěj je jeden z našich dobrovolníků v TOTEMu, z.s., který přináší do svého mentoringového působení nejen elán a nadšení, ale také mimořádnou šíři zkušeností a znalostí. V TOTEMu působí od roku 2022 a od té doby se intenzivně věnuje jedné z dívek v mentoringovém programu Pět P, která potřebovala podporu při zvládání školních povinností. Matějova důsledná práce a trpělivost pomohly této dívce nejen se ve škole udržet, ale také se rozvíjet a zvládat výzvy, kterým čelila. Jeho podpora a spolehlivost dodává dětem nejen potřebnou jistotu, ale také zábavné chvíle. Matěj je totiž známý svým smyslem pro humor a kamarádským přístupem.

Jsem Míša a dobrovolnictví jsem se rozhodla věnovat hlavně proto, abych svůj volný čas trávila smysluplně. Ráda pomáhám a k dětem mám blízko. S mou malou kamarádkou v rámci programu Pět P jsme se daly dohromady v dubnu. Ze začátku byla trochu stydlivá, ale postupem času bylo krásné pozorovat, jak se mi začíná více otvírat a povídat si se mnou.

Příběh o přátelství na celý život z Prahy Tento příběh vypovídá o tom, co všechno do života dětí i dospělých může přinést program Pět P. Naší dobrovolnickou dvojici tvořili dva kluci, kteří spolu strávili tři roky – a za tu dobu si k sobě našli výjimečně blízkou cestu. Trávili spolu pravidelně čas, užívali si klukoviny a navzájem se podporovali v těžkých chvílích. Mladší parťák měl velký sen: dostat se na prestižní střední školu. Věděl však, že jeho rodina nemá dostatek času ani kapacit, aby mu v tom mohla pomoci. Dobrovolník se proto rozhodl být tím, kdo ho podpoří.

Jako dobrovolník jsem zažila spoustu krásných zážitků, které si člověk nekoupí. Radost a někdy vděčnost těch, kterým člověk jakkoliv pomáhá, mě nabíjí obrovskou energií a dělá dobře na duši. 

Gábi a Uly Pro mě je nejkrásnější to, jak vidím Uly dospívat. Parťačky jsme už 2 roky a prožily jsme toho nespočet. Za tu dobu jsem mohla vidět, v jak skvělého člověka se Uly mění. Začínaly jsme s tím, že byla velmi uzavřená, ve škole to měla těžké a kamarádů moc neměla.  Nejlepším zážitkem pro mě je to, jak můžu vidět růst její sebevědomí. Uly je teď více veselá, má skvělé kamarády a nebojí se tolik projevovat. A to mi dělá tu největší radost.

Zdenda a Kuba Dobrovolničit v programu Pět P jsem začal jako určitý doplněk k hlavně teoretickému studiu VŠ. Postupem času se z toho ale vyklubalo mnohem víc než součást školní rutiny. S litlíkem se často pouštíme do venkovních aktivit, které si můžeme oba užít – míčové hry, koloběžky, v létě koupání apod. To nám dovoluje si spolu zablbnout. Při těch chvílích si připadám zase jako kluk. Ale není to vždy jen o zábavě. 

Ahoj, já jsem Laura a už skoro rok dělám dobrovolnici v organizaci Temperi. Dostala jsem se k tomu ve škole, kde mě velmi zaujal program Pět P. Hned na náboru dobrovolníků jsem se vše dozvěděla, a ani ne za 14 dní jsem měla svého „litlíka”, tzn. malého kamaráda. Můj litlík je na vozíčku, což by pro někoho mohlo znamenat, že je to o dost komplikovanější. I já jsem se na začátku pochopitelně trochu bála, ale vůbec to tak není.