Zdenda a Kuba

Dobrovolničit v programu Pět P jsem začal jako určitý doplněk k hlavně teoretickému studiu VŠ. Postupem času se z toho ale vyklubalo mnohem víc než součást školní rutiny. S litlíkem se často pouštíme do venkovních aktivit, které si můžeme oba užít – míčové hry, koloběžky, v létě koupání apod. To nám dovoluje si spolu zablbnout. Při těch chvílích si připadám zase jako kluk. Ale není to vždy jen o zábavě. Všímám si, že společný čas nám umožňuje se navzájem rozvíjet. Dostáváme se někdy do situací, které jsou (minimálně) pro jednoho z nás neobvyklé. Když jsme ale spolu, nemusí to být vůbec problém. Pouštíme se do nich se vzájemnou podporou a úsměvem na tváři. Než jsme se mohli poprvé sejít, prošel jsem krátkým výcvikem, který naše koodinátorka pořádá pro nové dobrovolníky. Tam jsem se teoreticky seznámil s mentoringem, a hlavně se prostřednictvím simulací připravil na situace, kterých jsem se v dobrovolničení obával. Samotný začátek pak pro mě byl mnohem snazší. Podporu naší koodinátorky ale máme i po výcviku. Pravidelně se scházíme na skupinových supervizích, kde můžeme v klidu probrat, co se v naší dvojici zrovna děje a jestli nepotřebujeme pomoct/poradit. Díky tomu cítím, že na to nejsem sám.