Příběh o přátelství na celý život z Prahy

Tento příběh vypovídá o tom, co všechno do života dětí i dospělých může přinést program Pět P. Naší dobrovolnickou dvojici tvořili dva kluci, kteří spolu strávili tři roky – a za tu dobu si k sobě našli výjimečně blízkou cestu. Trávili spolu pravidelně čas, užívali si klukoviny a navzájem se podporovali v těžkých chvílích.

Mladší parťák měl velký sen: dostat se na prestižní střední školu. Věděl však, že jeho rodina nemá dostatek času ani kapacit, aby mu v tom mohla pomoci. Dobrovolník se proto rozhodl být tím, kdo ho podpoří. Poslední rok společného času tak kromě dobrodružství trávili i přípravou na přijímačky. Starší parťák se stal jeho oporou a často vše prožíval intenzivněji než sám mladší – jako by šlo o vlastního mladšího bratra.

Nemohli jsme být v Pět P šťastnější, když na jedné ze supervizí dobrovolník oznámil, že se parťák na školu dostal! Bylo to splnění jejich společného snu a začátek nové kapitoly. Nyní je kluk na internátu daleko od Prahy, ale ani to jim nebrání zůstat v kontaktu. Píší si, občas se setkají, a už teď mají domluveno, že až bude maturita, starší parťák u toho nesmí chybět. V Programu Pět P sice skončili, ale stali se z nich přátelé na celý život. Každá zpráva, kterou od nich dostáváme, nám potvrzuje, že má naše práce smysl.

Jak sám dobrovolník říkával: „Není nic lepšího než mít parťáka na válení sudů z kopce. Když vám je přes třicet, lidé se na vás možná dívají zvláštně, pokud to děláte sami – ale když jste dva, je z toho nejlepší odpoledne!“

A tak si kluci navzájem splnili sny a přinesli radost nejen sobě, ale i nám všem v programu.

(Zdroj: HESTIA - Centrum pro dobrovolnictví, z.ú.  )