Mezi témata, která školám nabízí patří „Život před a po autonehodě, aneb jak se nevzdávat“ nebo „Jít si za svým snem“ či „Proč je důležité stát si za svým“. Rád by dětem předal hlavně to, že nic není nemožné, a když si půjdou za svými sny, vyplní se jim! Důležité je se nevzdávat!

Jste jedním z nejvyhledávanějších a nejžádanějších dobrovolníků našeho programu Den pro školu. Jak jste se o něm dozvěděl?

Tip na Den pro školu jsem dostal od paní učitelky na základní škole v Čeladné, která zmínila, že jde o propracovaný systém spolupráce škol s prověřenými odborníky. Od chvíle, kdy mám aktivním profil, tak jsem pořád poptávaný, zájem je obrovský.

Jak si to vysvětlujete?

Povolání policisty je pro děti zajímavé a jsou rády, že si mohou osobně promluvit s policistou a zeptat se ho na cokoliv.

Máte pozitivní a nadšené ohlasy i od dívek?

I holky se zajímají, ptají se a mají otázky. Celkově zájem dívek o práci u policie je překvapivě velký.

Na co se děti ptají nejčastěji?

Jestli už jsem někoho v práci zastřelil. Tak dětem vysvětluji, že v Česku máme policejní zákon, který musí policista dodržovat, a ať mi věří, že střelba je ten poslední krok, jak nebezpečnou situaci vyřešit. V zákoně máme také přesně uvedené, kdy můžeme zbraň použít. A pokud už vystřelíme, tak na prvním místě je vždy ochrana života osoby, proti které zasahujeme.

Původně jste vystudoval hotelovou školu, jak jste se nakonec stal policistou?

Nejdřív jsem pokračoval na vysoké škole ve studiu hotelnictví a turismu a pomáhal ve firmě, kde pracovala moje matka. Školu jsem nakonec nedokončil a nastoupil na plný úvazek. Tehdy nás v souvislosti s válkou v Sýrii navštěvovala cizinecká policie kvůli kontrolám a velmi často se na mě obracela, jestli bych jim nepomohl s tlumočením. Věděli, že umím česky, anglicky a arabsky. V té době jsem při zaměstnání hrál fotbal a na svůj věk měl poměrně velké příjmy. Pořídil jsem si BMW a krátce na to přišla vážná autonehoda. V kómatu jsem byl zhruba dva měsíce, rozbitá lebka, hadičky pro stravu a vývod. Totální obrat v životě. Vůbec jsem nemohl chodit, byl jsem na invalidním vozíku, tělo bylo slabé, na vlastní nohy jsem se začal stavět až po dalším měsíci. Až když jsem věděl, že jsem stoprocentně v pořádku, tak jsem se zkusil přihlásit k policii. Musel jsem nejprve splnit vše potřebné pro toto povolání.

Máte nějaký světlý moment z tohoto náročného životního období?

Ano, v léčebně jsem potkal svou současnou ženu Veroniku, která je magistra fyzioterapie a pozval jsem ji na večeři. Ona ale pozvání odmítla. Nevzdal jsem to a zeptal se jí, proč mě odmítla. Prozradila mi, že se bojí arabské kultury. Tak to se mi ulevilo, hned jsem jí vysvětlil, že se nemusí obávat, že nejsem muslim a že ji do ničeho nutit nebudu. Nakonec se rozmyslela a už jsme spolu šťastně osm let ve vztahu. Vzali jsme se a máme dva krásné syny.

Jak moc vám po nehodě pomohlo, že jste byl díky fotbalu ve vynikající fyzické kondici?

Díky tomu, že jsem byl profi fotbalista, neustále cvičil a byl v dobré kondici, jsem vlastně přežil tu nehodu. Fyzická kondice mi hodně pomohla, kdokoliv jiný bez fyzických předpokladů by dopadl špatně. To říkám i dětem ve škole, že sport a kondice je hrozně důležitá, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Trvalo mi roky, než jsem se vrátil do plné kondice a dnes jsem na tom díky cvičení asi i lépe než před nehodou.

Což je zásadní i ve vaší současné profesi policisty. Jaká k ní vedla cesta?

Moji situaci úplně změnil covid a zákaz cestování, v cestovním ruchu nebyla práce, tak jsem chvíli pracoval v oboru podnikatelského pojištění, ale ani to nevyšlo. Začala válka na Ukrajině a já znovu řešil, co budu dělat a čemu se budu věnovat. A tak jsem si řekl, že to zkusím u policie.

Jaká byla odezva na žádost o práci u policie?

Hned dva dny poté mi volali z personálního, zda mám české občanství, což chápu, že je to první, co je zajímalo. To je to nejdůležitěji, aby mohl člověk pracovat u policie. Dnes jsem součástí útvaru cizinecké policie na pražském letišti Václava Havla.

Pokračování rozhovoru najdete na stránkách programu Den pro školu Nadace České spořitelny zde: https://www.denproskolu.cz/cs/blog/dobrovolnik-dne-pro-skolu-feisal-arabi