Pt  - Bem-vindo ao Brasil
Work camp in Bataypora

Na letišti v Sao Paolu jsme měli domluvený sraz s Markem, mým workcampovým kolegou. Workcamp v Bataypoře je specifický tím, že je určený pouze pro dva české dobrovolníky. Tím pádem samozřejmě přišly obavy, kdo bude ten druhý člověk, se kterým budu trávit další tři týdny každý den. I přes to, že jsme se Markem potkali před workcampem jen krátce, myslím, že jsme vytvořili dobrý tým spoludobrovolníků a spolucestovatelů. 

Z letiště jsme se společně vydali do Sao Paola, kde jsme měli den a půl na přenocování, rozkoukání a se v Brazílii. V sobotu večer jsme se vydali nočním autobusem na cestu do cíle – města Bataypora ve státě Mato Grosso do Sul. Se svítáním jsem se probudila přímo uprostřed řeky Paraná, na mostě, který má několik kilometrů a který nechal postavit J.A. Baťa. Dál jsme pokračovali  do Bataypory po úzké nekonečně rovné silnici zemědělskou krajinou, kde byly z autobusu vidět jen krávy a všude červená zem, jinak nikde ani noha. Padla na mne trochu tíseň a pocit, že jedeme pustinou na konec světa, kde budeme muset zůstat tři týdny.

Nemohla jsem se mýlit víc a když nás po příjezdu vyzvedla paní Nida Trachta, která nás měla během workcampu na starost, se svým bratrem a manželem, bylo mi hned jasné, že Bataypora bude malebné a roztomilé městečko. 

Město, kde v současnosti žije asi 6000 obyvatel, založil roku 1954 J.A.Baťa jako vyvrcholení svého velkolepého kolonizačního plánu. Místem našeho působení bylo Centrum paměti Jindřicha Trachty, který byl dalším českým spoluzakladatelem města a významně se podílel na jeho rozvoji. V centru se nachází archiv dokumentů týkajících se počátků Bataypory a zakládání města, rozsáhlá knihovna různojazyčných i českých knih a drobná expozice pro veřejnost. 

Náš každý všední den v Bataypoře vypadal celkem podobně. Bydlela jsem v pokojíčku u Nidy doma, kde jsme se sešli každé ráno na snídani. Kromě mě, Marka a Nidy dorazil většinou ještě někdo z velké rodiny Trachtů a místní učitel češtiny Matouš, který v Bataypoře pobývá dlouhodobě a který nám velmi pomohl s překladem a osvětlením brazilských reálií. Naše pracovní náplň se měnila podle toho, s čím bylo zrovna potřeba pomoci. Během třech týdnů workcampu jsme uklízeli zahradu a archiv v centru, vozili hnůj na zahradu, sázeli kytky, pomáhali s přípravami každoroční oslavy a mše Pražského Jezulátka a nebo zdobili Centrum malbou motivů ze Slovácka, odkud pocházel Jindřich Trachta. Ve volném čase jsme chodili na procházky nebo projížďky na kole v okolí nebo vařili české jídlo. O víkendu jsme byli na výletě v sousedním městě Nova Andradina a na projížďce na řece Samambaia.

Bataypora, místní obyvatelé i atmosféra místa mě okouzlili a jsem vděčná za příležitost zažít je prostřednictvím workcampu. Nevím, jestli se někdy podívám zpátky, ale vy určitě jeďte a pozdravujte ode mne.