„Homesharing je relativně nová aktivita, komunitní, v rámci České republiky. Současně se není čeho bát. Jde o aktivitu, kdy dobrovolník přebírá na určitý čas péči o dítě, dospívajícího, dospělého s autismem, s intelektovým znevýhodněním a v tu chvíli umožňuje rodině si odpočinout a dítěti přináší nové zážitky,“ vysvětluje ředitel neziskové organizace Mikasa v Moravskoslezském kraji Michal Panáček. Například v tomto kraji pomáhá celkem dvanáct dobrovolníků, ale zájem je až desetinásobný.

Záleží však na samotném hostiteli, kolik času může dítěti věnovat. „Mohou to být dvě hodiny týdně, dvě hodiny za čtrnáct dní, víkend. Vlastně umožňuje tomu dítěti trávit čas trochu jinak než s rodinou, která může být vyčerpaná, už nemá síly. Může ho vzít do zoo, na hřiště,“ dodává Panáček. Hostitel si tak bere dítě pravidelně do péče na domluvenou dobu a večer se pak dítě vrací zpátky domů.

Dobrovolníci samozřejmě mohou mít obavy, jak s dítětem s autismem komunikovat, protože pomoc je jiná, než například kdyby docházeli číst dětem do nemocnice nebo pracovali se seniory. Mohou se proto předtím zúčastnit nezávazného setkání, kde se dozví o homesharingu více, uslyší zkušenosti rodičů i stávajících hostitelů, kteří si jejich dítě berou, a mohou se také na cokoliv zeptat. Až poté je čeká samotná příprava.

„Člověk projde takzvanou přípravou hostitelů, kde dostane maximum možných informací, aby nemusel mít strach, věděl, jak s těmito dětmi pracovat a jak jim poskytnout co nejlepší adekvátní podporu a péči,“ upřesnil ředitel Mikasy.

V každé organizaci může probíhat příprava trochu jinak. „U nás se zaměřujeme na to, aby lidé věděli, co vůbec je autismus, co je intelektové znevýhodnění, aby hostitelé uměli alternativně komunikovat, aby byli schopni překonat nějaké úzkosti, obavy a strachy a abychom je připravili i na nějaké možné rizikové situace,“ popsal Panáček.

V jednom z kurzů se například organizace zabývá nácvikem různých situací, se kterými se běžně člověk nemusí setkat. „Současně také trénujeme to, co s námi udělá pohled okolí na to, jak se dítě chová a my se o něj v tu chvíli staráme,“ dodal Panáček.

Chci být hostitelem

Pokud se člověk rozhodne, že by se chtěl zapojit jako hostitel do pomoci s dětmi s autismem nebo mentálním postižením, přihlásí se na webových stránkách homesharing.cz, kde najde příslušné informace a kontakty na organizace, které tuto službu zprostředkují. Hostitelem se může stát téměř každý plnoletý, odpovědný, trestně bezúhonný člověk s ochotou pomáhat a vhodným zázemím. Může to být jednotlivec, pár nebo i rodina.

Hostitel si bere dítě pravidelně do péče na domluvenou dobu. Ředitel Mikasy dále v této souvislosti upozornil, že homesharing je postavený právě na tom, aby probíhal někde mimo domácnost dítěte, aby mělo nové podněty a možnosti. „Je možné být kdekoliv, i na bazéně,“ doplnil.

Příprava hostitele pak trvá zhruba jeden až dva měsíce. „Podle toho, kdy hostitelé mají čas, musí projít přípravou a pak přibližně čtyři až pět týdnů trvá párování, kdy se setkávají s rodinou a dítětem a navazují spolu vztah,“ upřesnil Panáček.

Vybrat si rodinu není podle něj úplně možné. „Je vždycky možné si říct, že to pro mě není ta situace, dítě, rodina. Současně děláme vždycky v rámci přípravy profily, co hostitel potřebuje a co potřebuje rodina i dítě. V rámci přípravy na párování si vytváříme skupinky – hostitele a dítěte, které se k sobě nejvíce hodí, a v tom kontextu se setkávají,“ upřesnil Panáček. Setkání pak vede pracovník dané organizace, který schůzku řídí, aby vznikl pocit bezpečí a jistoty mezi oběma stranami.

Poté hostitel přijde do rodiny, kde se baví prvně s rodiči, navazuje s nimi vztah, a pak se za asistence daného pracovníka napojuje na dítě. „Jde si s ním hrát, sedne si k němu do pokojíčku, všechno je nenásilnou formou, aby se nevystrašilo dítě a současně aby se v tom hostitel i rodina cítili výborně. Bezpečí je i na prvním místě,“ apeloval Panáček. Své zkušenosti s péčí o dítě může hostitel kdykoli konzultovat i s pracovníky dané organizace.

Zájemci se mohou hlásit po celém Česku

Podobně jako v Moravskoslezském kraji, tak i v Praze čekají na podporu stále desítky rodin. „Aktivních hostitelů máme v tuto chvíli kolem čtyřiceti, stejně jako rodin, dalších osm v přípravě, věkově mezi 21 a 68 lety. Každý z nich je jiný, má jiné zájmy a možnosti a tahle pestrost je pro homesharing skvělá, protože i každé dítě je jiné a klíčové je vždy najít dítěti takového parťáka, aby si navzájem sedli,“ říká Lenka Frišová z organizace Děti úplňku.

V Pardubickém kraji získalo Rodinné Integrační Centrum podporu na homesharing v roce 2019 a první páry začaly v roce 2020. „Aktuálně samostatně funguje šestnáct párů a dva jsou v procesu párování,“ upřesnila z centra Eva Černá. O hostitelství mají tady zájem výhradně ženy, ale centrum má také dva muže, kteří jsou přihlášeni do přípravného vzdělávání, které proběhne na podzim. Mezi hostiteli jsou jak mladé ženy okolo dvaceti let, tak seniorky, které mají už vlastní vnoučata.

Organizace Líp a spolu zprostředkovává homesharing pro děti i dospělé s autismem a mentálním znevýhodněním od roku 2022 v Libereckém kraji a od roku 2023 také v Ústeckém kraji. „Evidujeme jako zájemce o homesharing pro své dítě v Libereckém kraji 41 rodin a v Ústeckém kraji 42 rodin. Rodin (dětí) již spárovaných s vhodným hostitelem máme nyní šest, u dalších dvou právě probíhá párovací proces,“ sdělila za organizaci Radka Ondrušková.

Podle informací centra se jim hlásí jeden až tři zájemci měsíčně. „Ne všichni nastoupí do přípravného kurzu a také ne každý hostitel se po jeho absolvování do homesharingu hned aktivně zapojí,“ dodala Ondrušková. Rovněž se podle ní stává, že po nějaké době homesharing u konkrétního páru skončí a pak organizace hledá rodině nového hostitele a hostiteli novou rodinu.

Tuzemská sdílená péče

Pilotní projekt homesharingu probíhal v letech 2018 až 2020 v Praze, Středočeském a Pardubickém kraji, kde jej testovaly a nastavovaly organizace Naděje pro děti úplňku a Rodinné Integrační Centrum. Od roku 2021 se začaly k projektu přidávat i další organizace po celé republice.

Organizace poskytující sdílenou péči pro znevýhodněné děti založily i spolek. Společnost pro homesharing vznikla loni v září a do rejstříku spolků byla zapsána koncem října. Jejím cílem je mimo jiné garantovat kvalitu a zachování principů sdílené péče, její koordinaci v Česku nebo zajišťování osvětové, informační, vzdělávací a poradenské činnosti.

Prvotními členy tohoto spolku bylo celkem osm organizací. Kromě již čtyřech zmíněných zde patří i Rodinné Centrum Orion v Královéhradeckém kraji, CPKP střední Čechy ve Středočeském kraji, Slezská diakonie – úsek Brno v Jihomoravském kraji a Zet-My v Olomouckém kraji.

Akce, besedy i setkání

Lidé, kteří mají zájem v rámci homesharingu pomáhat, se mohou zúčastnit i různých akcí, setkání nebo přednášek. Například v hlavním městě se mohou přijít nezávazně podívat na takzvaný homesharingový večer v pondělí 8. září od 18 hodin poblíž zastávky Vltavská nebo si v úterý 23. září od 17:30 popovídat o homesharingu a dorazit na Brumlovku.

Každému, kdo projeví zájem o hostitelství, nabízí různé organizace i povídání a sdílení zkušeností s dalšími hostiteli. Například v Pardubicích pořádají skupinové setkání přibližně dvakrát do roka.

Zájemce si však může sám vyhledat jednotlivá centra, jež mají rovněž na webových stránkách uvedené i konkrétní hodiny, na které si může domluvit individuální setkání.

Irský model

Homesharing vznikl spontánně v Irsku. Od roku 1985 se rozvíjel nejprve neformálně, z iniciativy jednotlivců a později ho začaly provozovat jako doplněk pobytové služby, kdy si zaměstnanci občas brali klienty na víkend do svých domovů.

Za rozvojem homesharingu stála především snaha nabídnout alternativu k tradičním modelům rezidentního bydlení a odlehčovacích služeb pro lidi s mentálním postižením. V roce 2003 vznikla nevládní nezisková organizace National Home Sharing and Short Breaks Network (NHSN), která sdružuje experty a zástupce organizací poskytujících homesharing z celého Irska. Byla založena s cílem posílit spolupráci a partnerství mezi poskytovateli a příjemci služeb, podporovat šíření dobré praxe i na mezinárodní úrovni a také posílit postavení homesharingu v irském systému sociálních služeb.

NHSN se věnuje i lobbingu a advokačním aktivitám, podporuje výzkum a pravidelně aktualizuje statistiky homesharingu a vydává analýzy. Na základě toho byly v roce 2016 stanoveny irské národní směrnice pro homesharing.

Homesharing funguje i v dalších západních zemích jako třeba ve Velké Británii. Například v Německu není ale přímo zaměřený na rodiny s postiženými dětmi, ale studenti nebo mladí lidé poskytují pomoc v domácnosti, jako je například úklid výměnou za levné bydlení.

zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/