Tatiana Matulayová je prorektorkou pro studijní a sociální záležitosti Slezské univerzity v Opavě, garantkou tamního Dobrovolnického centra a členkou Výboru NAD. Dobrovolnictví se věnuje i na celostátní úrovni, mimo jiné jako zástupkyně vysokých škol v Radě dobrovolnictví při Ministerstvu vnitra ČR, kam byla nominována Českou konferencí rektorů.

Článek vznikl v rámci aktivit Národní asociace dobrovolnictví zaměřených na podporu a rozvoj dobrovolnictví na vysokých, středních a základních školách.

Kdo by měl rozvoj studentského dobrovolnictví koordinovat? Jakou roli v tom mohou mít stát, školy a dobrovolnické organizace?

Rozvoj studentského dobrovolnictví nemůže být úkolem jedné instituce. Potřebujeme propojit školy, dobrovolnické organizace, veřejnou správu i oblast práce s mládeží. Poptávka po dobrovolnících z řad mladých lidí je přitom velká, ale ne každý mladý člověk si cestu k dobrovolnictví najde sám. Mnozí potřebují do světa dobrovolnictví uvést, zprostředkovat jim konkrétní příležitost a povzbudit je k prvnímu kroku.

Jedním z míst, kde lze tato témata systematicky otevírat, je Rada dobrovolnictví při Ministerstvu vnitra ČR, kde zastupuji vysoké školy na základě nominace České konference rektorů. Vidím zde prostor také pro podporu dobrovolnictví v kontextu formálního a neformálního vzdělávání.

Vysoké školy mohou vytvářet institucionální podmínky, informovat studenty o možnostech zapojení a motivovat je. Zásadními partnery ale zůstávají dobrovolnické organizace, které mají zkušenosti s koordinací dobrovolníků, dokážou nabídnout smysluplné příležitosti a znají konkrétní potřeby komunit. Cílem by proto mělo být vzájemné propojení a dlouhodobá spolupráce.

Mluvíme hodně o vysokoškolácích. Neměli bychom ale s výchovou k dobrovolnictví začínat mnohem dříve?

Určitě ano. Žáci základních a středních škol se zapojují do celé řady programů a aktivit a mnozí z nich odvádějí obrovské množství dobrovolnické práce. Výchovu k dobrovolnictví proto považuji za zásadní už od útlého věku.

Dobrovolnictví přitom není jen užitečným a aktivním trávením volného času. Mladým lidem přináší zkušenost odpovědnosti, spolupráce, solidarity a vědomí, že mohou být prospěšní druhým i své komunitě. Rozvíjí kompetence pro život a zároveň vytváří přirozený prostor pro setkávání lidí různých generací. Právě mezigenerační kontakt považuji za mimořádně cenný. Mladí lidé mohou získávat zkušenosti, nadhled a porozumění životním situacím starších lidí, zatímco starší generace mohou prostřednictvím dobrovolnictví navazovat vztahy s mladými, předávat zkušenosti a lépe porozumět jejich světu. Dobrovolnictví tak může významně přispívat k soudržnosti společnosti a kvalitě mezigeneračního soužití.

Současně je nutné myslet na péči o samotné dobrovolníky, jejich psychickou pohodu a možnost podpory, zejména pokud se zapojují do náročných situací.

Za důležité považuji vytvořit kontinuitu od výchovy k dobrovolnictví na základních a středních školách přes systematickou podporu na vysokých školách až k celoživotní občanské angažovanosti.