Zdravotní péče, na kterou systém nedosáhne

Jednou z hostek byla studentka medicíny Eliška Mezerová ze spolku Medici na ulici, který v Brně poskytuje zdravotní péči lidem bez domova. O zapojení je mezi studenty takový zájem, že spolek musí počet dobrovolníků omezovat. Podle Mezerové jde o tzv. pouliční medicínu, obor, který vznikl v USA pro pacienty, kteří se do nemocnice nikdy nedostanou. Dobrovolnictví sama nepopisuje jako něco, co by jí brala čas, ale naopak jako zdroj energie, díky kterému se pak učí efektivněji.

Dvacet let provázení

Jiný pohled na dobrovolnictví nabídla Eva Předotová z Diecézní charity České Budějovice, jejíž dobrovolnické centrum funguje od povodní v roce 2002. Centrum páruje dobrovolníky s konkrétními lidmi: děti z chudších rodin tak získávají kamaráda na doučování, senioři společnost na procházky nebo čtení. Množství věnovaného času nechává charita na samotných dobrovolnících, hlídá především to, aby se nepřetěžovali.

Mezi nadšením a limity

O hranicích dobrovolnické práce mluvila moderátorka Lejla Abbasová, zakladatelka nadačního fondu Asante Kenya a patronka dobrovolnického programu festivalu Open House Praha. Podle ní nelze od dobrovolníků čekat víc, než kolik mohou reálně dát, a organizace by na to měly mít připravený plán B, případně i C a D. Sama dobrovolnictví věnuje nadpoloviční většinu svého pracovního času a považuje ho za zdroj vztahů, které by jinak nenavázala.

Proč na tom záleží i nám

Mezinárodní rok dobrovolnictví pro udržitelný rozvoj má připomenout, že podobné příběhy nejsou výjimkou, ale základem mnoha služeb, na které stát nedosáhne. I Národní asociace dobrovolnictví se k oslavám roku 2026 chystá připojit vlastním programem. Sledujte naše kanály, ať vám nic neuteče.

Celý díl podcastu Reparát si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu Plus.

Zdroj: Český rozhlas Plus, podcast Reparát, 15. června 2026.