ADMP

Dobrovolnický příběh Kristýny a Pavlíka

Dobrovolnický příběh Kristýny a Pavlíka

Když máš někoho, kdo tě bere vážně: Příběh Kristý a Pavlíka
Hlavní rubrika: Aktuality
Rubriky: Aktuality
Datum zveřejnění: 26. ledna 2026

Zveřejňujeme dobrovolnický příběh, tentokrát z oblasti dobrovolnického mentoringu.

Výzvy v začátcích

Příběh Kristý a Pavlíka začal v únoru 2023 v organizaci Temperi. Kristý bylo tehdy 19 let, Pavlíkovi 7. Tím začal jejich mentoringový vztah, který trval přibližně dva a půl roku.

Pavlík to tenkrát neměl jednoduché. Měl pocit, že je přehlížený a dělalo mu potíže navazovat přátelství. Zároveň ale velmi stál o pozornost, blízkost a porozumění. Pavlíkova frustrace a nenaplněné potřeby se projevovali vztekem a agresí, což situaci ještě více zhoršovalo.

Společné zážitky a sport

Proto spolu Kristý s Pavlíkem trávili hodně času aktivně. Poprvé se potkali v klubovně organizace a později už spolu běhávali na dětských hřištích. Sport byl přirozenou součástí jejich setkávání. Vedle pohybu ale pracovali i s emocemi – povídali si o tom, co cítí, a hledali způsoby, jak dávat lépe najevo vztek nebo nespokojenost. Učili se pojmenovávat emoce a mluvit o nich.

Silných momentů bylo během mentoringu hodně. Protože je oba spojuje láska k zimním radovánkám, mezi nejsilnější zážitky patří společné stavění iglú, ze kterého Kristý nesla zpátky Pavlíka na zádech. Jeho smích jí zní v uších dodnes.

Další vzpomínkou je společná hra laser game. Pavlík se účastnit původně nechtěl, ale nakonec se nechal přesvědčit a během hry se z něj stal Kristýnin osobní strážce, který ji chránil před ostatními útočníky ve hře.

Přínosy a životní lekce

Díky mentoringu se Pavlík zlepšil v komunikaci s ostatními, ve zvládání emocí i ve škole. Důležitá byla především důvěra a pocit bezpečí. Pavlík věděl, že ho Kristý bere vážně a může se na ni spolehnout.

Mentoring změnil i Kristý. Naučila se více naslouchat, lépe reagovat v různých situacích a vážit si věcí, které má. Do budoucna si odnáší inspiraci také v tom, jakým způsobem chce jednou pečovat o své děti.

„Jsem ráda, že jsem mohla poznat tolik skvělých lidí. Nejen Pavlíka, ale i jeho rodinu, ostatní děti a dobrovolníky“ dodává Kristý. Jejich příběh ukazuje, že se správnými lidmi po boku se těžší období zvládají lépe.