Jelikož mimořádné opatření nedává jasnou odpověď, vykládá jej Ministerstvo zdravotnictví dle svého účelu a cíle.:  „zaměstnavatelem“ ve smyslu výše uvedeného opatření je přijímající organizace. Účelem opatření je včasná a rychlá detekce pozitivních případů a snížení rizika vzniku lokálních ohnisek nákazy. Testovací povinnost se tudíž především váže právě k pracovišti zaměstnavatele, tedy k místu, kde je činnost dobrovolníka vykonávána, jelikož zde má zaměstnavatel nejlépe přehled, které osoby již byly testovány. Pracovištěm zaměstnavatele je dle opatření místo určené k plnění pracovních nebo služebních úkolů s výjimkou práce na dálku.

Testy by tak měla dobrovolníkům zajistit přijímající organizace, a to jednak z toho důvodu, že dobrovolníci vykonávají svou činnost a setkávají se s ostatními zaměstnanci a 3. osobami právě na pracovišti přijímající organizace, jednak by i opačný postup byl značně nepraktický. Zaměstnavatelům jsou v opatření totiž stanoveny další povinnosti, např. organizačně zajistit omezení setkávání s jinými osobami, pokud dobrovolník odmítne podstoupit test. Pokud by např. dobrovolník byl již testován jinde dle článku V. mimořádného opatření, nemusí podstoupit preventivní testování, ale je povinen tuto skutečnost dle článku V. bodu 2 prokázat zaměstnavateli, např. písemným potvrzením (tedy osobně).

Výše uvedené dovozuje Ministerstvo zdravotnictví i z toho, že za zaměstnance je také považována osoba, která se zdržuje na pracovišti zaměstnavatele za účelem účasti na jeho činnosti a která nepodléhá povinnosti testování u jiného zaměstnavatele nebo podle jiného ustanovení tohoto mimořádného opatření (např. osoba připravující se na výkon povolání nebo vykonávající praxi). Zde je rovněž zaměstnavatelem ve smyslu opatření organizace, na jejímž pracovišti student vykonává praxi.

Zdroj: dobrovolnik.net